dcera jezer
dcera jezer
jednou v životě
mě vzala panna vody
pravila že leknín slzám odolává
ve hlubinách a tůních
se štěstí s láskou snoubí
a ona by si ráda
vstoupila
do mých nálad
aby je rozesmála
ony a vítr v temných hvozdech sílí
na lesním tichu spí v mechu s tajemnem
kam přijít smí
jen ve snu modré víly
černovlásky
v závoji bělostném
v ten čas měsíc i kapradí osvítí
na paloučku počne žen čarovný rej
a kdo sám v mechu spal
náhle se jedné chytí
tak vepsáno jest
tyrkysem nocí v děj
v jitru
mlhavém a chladném
závojem svým je přikryla
a v bosém kroku ladném
nahá do tůně vstoupila
zdali chci jen hýčkat šat
a víc již se nesmím ptát
kam smí voda až?
po kotníky..lýtka bílá..
i kolínka pohladila
a černovláska stále nořila se
a poutník měl se dívat
jak celá omývá se?
zapomněl on na ostatní víly?
ty nálady rosné
jež kdysi rozjitřily
jednou v životě
mě vzala panna vody
a zrodila se dívka leknínů
křehčí andělského kvítka
křehčí něhy pro ztichlou zimní hostinu
leč z vody
odešel jsem
smuten
opustil deštivou rodinu
až potkáte tu dívku bílou
černovlásku s vodní silou
řekněte jí že rád jsem šel
do tůně abych dceru měl
i když ona zlobí
to dnes prostě bývá
cosi líp se hodí
a v padajících erách mokrý sníh
stopy citu smývá
až na dobu srdce klepe
strachem z rosy
růží v ohni
v nichž bloudím snivý v modrém světě
do usnutí sněženek
pro ni
pro dceru jezer
což nepřiznám nikdy navenek
jak ztracenec vesmíru plačící na kometě
jednou v životě
mě vzala..
a jedenkrát na mé tělo padla
rozvlnila hladinu
a najednou snad v duze rozesláblá..
poslední šíp
to on
ji rozplynul
Publikoval(a):
J's .., 30.12.2011