Anotace: Miniatura prozaická - báseň v proze

......................
......................





Stačí jediné otočení
Tváří k smrti
Tváří k nějakému nedočkání
kdy čas přestane znamenat
Tvůj život a osud … Ale děti od nepaměti
jsou neposedné a poslušnost jim nic neříká …
Kolikrát jsi opakoval : - Neotáčejte se ! –
Ale tvá marnost vyzněla do hlucha
Ani slovo nedošlo k jejich uším
Vždyť byl pozdní čas a andělé běželi před vámi
a stále více a více vás povzbuzovali
Až do rychlého běhu
Až ke dveřím smrti či života … Cesta začala
náhle stoupat do příkrého svahu
Žena zaosatávala a rachot miliónů hromů
se začal přibližovat
Ale - - - otočit bylo tak lákavým až bolely myšlenky
na tu okázalou neposlušnost
Nikdo nevěřil Božím slovům a prosbám andělů
Nikdo si neuvědomoval svůj zánik v žáru
velkých spalujících ohňů …





Na nebi přecházely blesky
a mraky navátého prachu z rohu do rohu
zničující oblohy
Blesk a hrom se ozývaly ve vypínající se velikosti
drobících se skal
V tomto okamžiku začalo být všechno nové … nepoznané
Stejně jako smrt a zmar
Nohy běženců už nemohly utíkat dále
A záře přitahovala plameny oči a myšlenky
vždyť útěk stejně nic nevyřešil
Snad několik veršů ještě nenapsané knihy
jež se stane světovým unikátem
Andělé rozepínali křídla k náhlému úniku
Pomsta byla silnější než život …




Na konci prošlého času který se vyloupl
jako neposkvrněný zlatý oříšek velkého valounu rudy
Stály vprostřed cesty solné kameny
Lidé chodili okolo se sklopenou hlavou
Začali chápat slovo : Neštěstí …





Ve kterém vidíš své blízké umírat
a nemůžeš pomoci …

Publikoval(a): kavec, 3.1.2012