rozpuky...
rozpuky...
prošel jsem kolem
tlačenice u kostela
rozdávali balonky
zdarma
zatímco opodál
karma
v košili z železného proutí
rozpaluje dubová polena...
zastavil jsem
opřel se o stín
a naslouchám
jak se z druhého břehu
linou melodie
z horských plání
a naslouchám
těm dávným legendám…
kdy kvetoucí vřes
sklání se k hladinám jezerním
a věčný čas ukrývá v nich…
kdy kapradiny
naostřené měsíčním brouskem
z dotčených mraků vypouští smích…
kdy modravé paprsky
pramení do řek
a lidé v údolích
starosti utápí v nich…
hodiny odbíjí jistou večerní
a při každém úderu
vyprsknou z věžních oken ohňostroje
cukroví mi taje na jazyku
popíjím vyzrálého moku
a nemohu uniknout
pocitu
že díky nezávislé existenci
a inteligenci sobě vlastní
jsi moudřejší než já
ba moudřejší než tví objevitelé
a poskytuješ mi víc
než do tebe bylo původně vložené…
nejsi pozorovatelná
ale právě v tuhle chvíli je možné
vidět Tě skrze toky energie
jež způsobuješ...
Publikoval(a):
enigman, 6.1.2012