Anotace: kam až dokážeme ustoupit...

Slyšel jsem kopyta

Zas zpitý do něma
šmátrám po sklence,
nažraný, do syta,
ušima oběma
zaslech´ jsem kopyta
a zahléd´jezdce…

Jezdce krále Nabonida,
Xerxe, nebo Kýra!
V jedné ruce meč,
Ve druhé otěž svírá…
Přimhouřenýma očima,
na svou novou oběť zírá…

Však!
Nezírej, jezdče!
Já mám v ruce prak!

Prak stačil, ovšem pro Davida,
na jednoho fracka z Gatu,
už ale ne na Nabonida.
Kdo jeho vojsko, zná tu,
ví, že prak,
tak nějak,
smete jezdců první řadu.

A dál?
Pokud s tebou není šik:
jezdec, bijec, lučištník,
večer zvedáš k nebi bradu!

Zaslech´jsem kopyta…
…. a zle z toho je mi.
Když osamělý v poli, na zem pustím svůj prak,
i jezdce nechám projít svojí malou zemí…

Publikoval(a): R.Samildanach, 8.1.2012