facka naděje
facka naděje
Kráčel po chodníku,
zahleděn do sebe,
sklouzl po patníku,
hned hleděl do nebe.
... Uviděl racka,
jak se mu směje,
byla to facka,
facka naděje.
Zvedl se stěží,
svůj kabát oprášil,
cítil se svěží,
a domů pelášil.
Hned objal ženu svou,
jíž týdny neobjal,
"běžel jsem za tebou"
do náruče ji vzal.
V milostném obětí
strávili spolu noc,
tak velké dojetí
pro malou pitomost.
Mnohdy jen stačí,
pohledět do nebe,
svět se nemračí,
když máš mě a já tebe.
Dej na racka,
když se ti směje,
je to jak facka,
facka naděje...
Publikoval(a):
paranoya, 11.1.2012