Anotace: musel sem cekat na brachu a z nudy jsem zi zacal psat :D

Umírání
Dávid Jenčo
Jednou za velké tmavé noci,
mi v temném koutě nikdo nemůže pomoci.
Pomalu umírám,
bez jídla bez pití,
oči už zavírám
hrozí mi úmrtí.

Tak to už chodí, den co den,
jedno za druhým, úmrtí neujdem.
Je to sice smutné, ale to je povinnost,
za kterou zodpovídá, každý zemský host.
Kolik lidí už umřelo
asi tolik, kolik se jich narodilo.

Dokonce i psi a kočky,
musí tohle zodpovídat,
umřou potichu a mlčky,
u toho se nikdo nemůže smát.
I když nemají duši
a nepůjdou do nebe,
přesto dobře tuší,
že ztrácejí se ze sebe.

Krutý je tenhle svět
někdy než umřeš, nestihneš říct pár posledních vět,
které by si s radostí, přenechal další národnosti.
někdy to tak chodí někdy zase ne,
někdy to stihneš, někdy zas ne,
říct to, co máš na srdci, v noci i ve dne.

Když člověk umírá,
celý svět zalívá,
smutkem i hrdostí
nad tvoji bytostí.
Která tu byla, těch pár let,
když s radostí si ještě prožíval tenhle svět.

Publikoval(a): Koksinka, 21.1.2012