Anotace: psáno jedné dlouhé noci , doslova probděné.

Mozaika

Ty jsi mou mozaikou
z třpytivých korálků,
prostřenou na síti
z pavoučích nití.

V nitru Svém ukrýváš
snad sílu orkánů.
Zvenčí pak vánkem jsi,
jenž těžko kdo chytí.

Z mozaiky korálků, nelze ni jeden,
vyjmout či otočit (bez rizika ztráty)
celého obrazu (snad tváře odrazu )
v srdci i duši mé, celé Tvé krásy.

Ten kdo Tě miluje,
zná bolest Tvojí.
Kdo bolest působí
za ( ….. ) stojí.
Pět teček

Publikoval(a): valsaroj, 21.1.2012