bílo na slepé koleji
bílo na slepé koleji
už mizí v oblacích
štěstěna letce
na šňůrce s korálky
skotačíš
na ledu
když jsme se svlékly
na křídlech měkce?
city je zavlekly
pro náš mráz
do dálky
tajemna milenko
v jamce je hebce...
*
a ráno z nich déšť do tich
uklouznu v hospodě
na cesty posledních
vyprávěj fešáku zda vidíš aspoň sedmu
z měsíčních září
od šupin stříbrných
vyprávěj trnům
o žalu srdečního svalu
nebo si dáš re
v souboji králů
a něco odhoď
jedinou zelenou devítku
co připomíná?
tu holku v šelestech
pro příliš plachou strunu
betl?
všechno ti dala
bav se jak umíš v kouři salonu
s trumfy při šeravách
vzaly naše nebe..
vzaly otisky polibků na tváři..
hej lháři
není ti modře k básnivé víle
ona však červený plamének
v zimě znát nechce
čas je náš rozhodčí
když bude žít tiše
bude si ve snářích
v něze pro chvíle
u andělské stopy
zkusí své rosit?
šupinou mávat
rozlít
cit ztopit
pluješ
jen pro sníh
krajinou s havránky?
srdce ti jednou dá
lísteček s náramky
a na něm sny
ztracené v jasmínky..
po jízdě leť na vlak
když po nádraží
jdou
vzpomínky
a večer s červánky
mělo mžít pro tajenky tebe..
tenkrát jsi čekal
a dnes přišel sám
ony řekly
pozdě hochu...
tvá luna jinam vejde
zde není její chrám
nechtěl jsi to slyšet vnímat znát
chtěls být mráz a dát bruslařce
slib princezen ze zahrad
jabloni?
že může svá tajemství
do rýhy v ledu ukrývat..
nechtěls ji závléct do citu do války
a dokázal jenom...
korálky..na tříštívý sníh rozsypat
a cinkat o sklínky
ledové cizinky
až!
slyšíš? snad slzy neroní...
šňůrka v barvě duhy rozdělila cesty
sama třásla bezy
pro hvězdy
pro nevěsty
dívají se z modra
natahují ruce
viděl jsi je v lese
v řece
i v mihotavé třpytce!
vchází do mé duše po výluce
tiché amoretky
v bělostných závojích
a já mám srdce bez krás růže
a hráči jsou mi svědky!
ve skrýších nitra
mých tesklivých zákoutích
už nevím co na rtech zbylo
už nevím co by potěšilo
ani když rozvlní čerň vlasů
a v rybí róbě zláká za výstřih
oči v mžicích jasů
v tom času
hrajem zimní mariáš
a je mi..sníh ažaž
jsem profesionál v modrém hávu na bruslích
ne..
jsem...
sólo s rozbitými sny o mantinely
a ty
v hledišti povídáš kamarádce
vidíš ho
to je ten kluk jak jsme si ho chtěly z nouze balit
měl v životě hokej a pozdě ji
mám jít
nebo nechat..
bílo na slepé koleji
Publikoval(a):
J's .., 23.1.2012