Anotace: Pohádka trochu jinak.

Zlatou hvězdu na čelo,
lepila si Lada.
Tělo láskou hořelo,
byla ještě mladá.

Odmítnula ženicha,
co byl v plné zbroji.
Pomohla jí pleticha,
práce se nebojí.

Vaří myje nádobí,
v cizí zemi žije.
Kuchaře též nezlobí,
svoji krásu skryje.

Jednou jí pak prstýnek,
do polévky padá.
Princ však není blázínek,
ví, že ho má ráda.

Do kuchyně Radovan,
rychle nyní pádí.
Hned jí přefik bez zábran,
za velikou kádí.

Pohádka je u konce,
svatební zvon zvoní.
Princ má myrtu ve sponce,
Lada slzy roní.

Publikoval(a): Psavec, 23.1.2012