Modlitba stromům
Modlitba stromům
Vzdálená, jednolitá čára
dělící vzduch a zemi
je relaxační hudbou
a žízní po vláze.
Vzdušné bubliny obzoru
líbají orgastické ticho
a v jehličí rozházena
čtu slova dávných moudrostí.
Modlitba stromům
to jsou lehoučká přání
sladce chytlavá
jako hrozny po dozrání.
Zmáčená tisícím deštěm
oklikami zohýbaných větví,
kde unavené kořeny navečer
si ustelou v mechových polštářích.
V prostorách svobodných
svítají pírka ptáků
a cinkají meňavé penízky
elekrizující ušní bubínky.
Modlitba stromům
žene jako spirála času
pryskyřičnou krev jejich delt
za ozvěnou matřčina hlasu.
Probouzí se kůra cypřišů
a v pátém živlu
zaceluje zmrzačené dlaně
a tiší dětský pláč
pečujícím dechem
jablečných kvítků...
Publikoval(a):
Lugilla, 24.1.2012