Anotace: ...

je leden
v lese
v lukách
nikdo si ani nevzpomene
jen šípy smutku mého kmene
a z krve srdce
zastavené

a ty chceš táhnout z něho šípy?
ty jenž mrazem cílíš?

a kde jsou stébla křehká jak černovlásky city
a kde živa
a kde ježíš
pro slunce v žalech sivých

nevíš

sněžíš

tam v lese
hluboko pod ledem studánky
kdo nechal růži
kdo?

vločka a večer s červánky
tam v lese?

kdo ani kvítí neunese..

plakalo
ticho ve vánky
že víckrát člověk nenajde se
míří..
v taje voděnky...
pospěšte laňky již se třese
na řase zvoní
uchvěje se!

...

i povstali jsme my

hvězdní psi sněhové

v tichu zádumčivém věrní
opuštěni tělem
nebeské dívky z níž pomalu vyprchá...

vodítko čas
i tón mollové flétny její
s nímž obojkem z vodních živlů žádá
sněženkové síly
hluboko pod závějí

a níže krajky tají
a výše již na rty třpyt luny chladně se vkrádá a padá...


až rozpláče sama
černočerné šaty
i cesty nocí
vesmírem daleka

i ona v mé duši tklivé
i ona
u studánky zas a zas
v prosbách pokleká

chce snad jarní již vidět hladinu
v básni šepte lesní?

kéž touze bráním se

vždyť probudit strom ze snu
to se v zimě nesmí!
a v ní na nás čeká

v slzách zakletá..
a slunce věří bože
že já jenž klesám ke dnu se svým bídným žitím
na křídla ji zvednu
v modravé naději
na louce něžných kvítí
aby volná našla svity a vůni
směle
ji
rozkvetla...

Publikoval(a): J's .., 25.1.2012