Debil...
Debil...
Debil
,,Thééé thau!"
,,Uhni debile,"
jen řekneš a nepřemýšlíš
o významu toho slova.
A nemáš ani páru
jak cítí je člověk bystrý,
leč s řečí těžkou
jak z olova.
,,Héééhe kvítek."
,,Nezdržuj mně, já...
jdu za svou prací."
Odbydeš jej
a nechápeš, že jsou
na světě také tací,
co tví práci nerozuměj.
A pohledem na kvítek něžný,
co ti chtějí od svýho srdce dát,
říct tí chtějí, že není moc běžný,
že někdo je a někdo tebe
snad má taky rád.
,,Toukhej bvouček."
Tak dlouho chodíš kolem nic
a celá léta přehlížíš.
Měl jsi pro ně jenom vzdych
a i když pozdě snad přec
jednou pochopíš,
že ti co po léta tě zdravili
s duší chorou žijí kolem nás,
zastavit chtěj na chvíli,
pro sebe i pro tebe
tvůj předrahý čas.
Publikoval(a):
R.Samildanach, 27.1.2012