tajemství její pudřenky
tajemství její pudřenky
našel jsi..je pozdě...
až když odešla
nechala tě vodě
cosi zaleskla
zůstala ti světlem
na sněhové touhy?
i v krabičce v kráse
ukryla by prohry
myslel sis už se zase fintí
a díky ní má pleť vůni bílých kvítí
sněžilo ti ve snech
tajil se ti dech
v představách jsi ji pokládal
za éterický běh
počkej chvíli..
povím ta dívka střežívá jarního motýla
jestli se v ní zadíváš
poznáš?
v očích v modráscích
krášlila?
...
pudřenko kovová
pudřenko ze stříbra
zrcátko
nachová
a taje čí obraz?
nevěděls
tam je svět...
a tebe..
nevěděls pro koho city má
to zrcátko by chtělo snad i slunce nebe
a líbat srdce upřímna
...
dnes po letech jsi je našel
otevřel sám než usíná..
a překvapen ticho zhášel
že v pudřence je skrytá fotka
toho kdo vzpomíná
Publikoval(a):
J's .., 27.1.2012