Anotace: I to je žití

Je to jen kámen.
Kus mramoru.
Sedím u něj, s očima nahoru
vzpomínám na časy, kdy jsem s tebou
chodil u řeky, chtěl zlomit závoru,
kterou jsi přede mnou své srdce zavřela
a nakonec přesvědčil tě,
že se to nedělá,
když někdo ti srdce nabízí a dává
i když víc nemá – neukazuj mu záda.

Pak sis mě vzala.
Život kolem proběhl
a my se snažili ho vší silou dohonit!
Zdálo se mnohokrát, že snadné je ho lapit
on ale vítězil. Utekl s náskokem
a nejvíce vzdálil se tryskem mi před rokem.
Od té doby ke kameni chodím
a zlatem vyryté jméno rukou hladím.
Proč?

Publikoval(a): tleskot, 28.1.2012