Anotace: ...k téhle mám hodně hluboký vztah, tak musím vytáhnou ze šuplíku a oprášit...

Čím to je, čím to je,
že slova někým jiným čtená
mohou být jinak pochopená...

Čím to je, čím to je,
že člověk, který touží smát se,
je odsouzen se ztrácet...

Někdy štěstí, někdy žal
mají k sobě míň než dál,
získají příchuť hořkostí...

Někdy láska, někdy zášť
půjčují si spolu plášť,
vyšumí pohár radostí...

Čím to je, čím to je,
že citu, co je k žití třeba,
tomu poroučet se nedá...

Čím to je, čím to je,
že i když pod sněhem jsou stromy,
ty silné těžko něco zlomí...

Někdy touha, někdy sen
přijdou s novým nádechem
a tvému srdci zavoní...

Vůně něžná křídla dá,
přestávám být váhavá
a píšu...

...říkával jsi mi, dědo:
"Víš, holka,
vždycky, když dáš najevo svou lásku,
bude tu někdo, kdo se bude cítit
zraněný, ublížený,
ale neboj se a nepřestávej milovat...
květy, stromy,
staré opuštěné domy,
němé tváře,
ale hlavně lidi...
lidi totiž lásku moc potřebují...
nešetři s ní..."

...slyším tě, dědo...

Publikoval(a): Cecilka, 30.1.2012