kompasy lidských tání
kompasy lidských tání
esence zatančily světem
v deštích nejsou
smývány
černovláska v růži kvete
zdáme se?
blíž svítání?
to kadeře tvé
tmaví
oceán paví od lesku dálek plujících
a mé ruce
jen přílivem blesků
taví
irisové mapy v slzičkách na líci
netoulají nám verše
kompasy lidských tání
nechybí barvičky do vlaštovčích přání
snad jenom
trošku jihu
upřímných věnování
slyšíš...
jsem ledobílý
sever
tečkování
ó holubičko zvání
ó něho chvějících
nezůstanou v tichu samy
a necháš mi
k zulíbání...
i níž odemkneš
skrýš.. jasmínové pěny
prozpěvuješ blíž dívčí melodii v páře
jsem..v touživém růžovění z ženy
rozevírající
sladce
zmrzlinové víly pro hvězdáře
běžící míli přes polární záře
ty jsi
moře pro zemi vděčnou
tvůj cit objeví i bójky v sametu
a tón vln
je kouzlen - omámen slečnou
v umění bezbranných sonetů
v plamínku snění o létu
je čas?
čas rosy do květů?
ach proč místo tebe u pestrých paraplíček
točí se jitro bublifuků
v koupelně ticho rozsypáno kluku?
já? čajuji je z víček
zavaž mi šátkem oči ano!
...když čteš je po netu
se staniolem tence nadechnutých nachů
z rozlučkových svíček
anebo se pletu
držíme slovo
za ruku
jdu s tebou poslepu
až otevřu srdci
zůstane ze rtů dání dobré noci
tání s prstoklady
partitury v zítřku
a ke včerejšku - smutečnímu lovci - otočím se zády?
možná bych směl...
radovat
ze dnešků tvé léto
pozvat do zahrady
probuzeným vnitřním světlem
dát do života
hřejivé slunce
a dík že jsme tady
a já stále váhám šeptám o venuši
že nedotknu se duhy
že mám příliš dívčí..svou
smutněnku svou
duši
včera byla hvězdička tuze daleko
srpek měsíce
se mnou pro ni plakal
a slunce jak vajíčko žlutavé na měkko
tmavlo skořápkám
že nemám uvnitř boha ale teskných..
melancholický západ
ne!
vy paprsky!
vy nemůžete chápat jak bolí
když v cizím těle jiná duše zmírá
když v dívčích jitrech klečím v nepokoji
a krvavé trny víc víc v dlani svírám
aby sličná zachránila klenot
sama neznámá..
mizící po anglicku - zlá krásko záhadná..
je večer vůní na pink šatech
a bez tebe červeň
z němot
vzpomínám zasténám
náhle prohrávám..letíme snem
a já se omlouvám tobě a květinám
že si tě nevšímám
brzy již! půjdu tam
kam každý jednou sám
rozplyne svou duhu
ráno
Publikoval(a):
J's .., 30.1.2012