Anotace: ...

Tak jako všechny z nás, provází stín, má duše lidská taky svůj splín.
Často pak hledáme tu světlou stránku, koupit si odpustek v nebeském stánku.
Tunelem černým jdeme svou cestou, od přátel čekáme záchranou vestu.
Na jeho konci světlo nás čeká, to světlo naděje temnotu leká.
V něm je ten život, síla i radost, konečně učiňme splínům svým za dost.
Za světlem pokračuj, z cesty už nescházej, beznaděj obejdi a štěstí nevsázej.
Světlo tě vyvede za bránu pekla, odzvoní bolesti, co se tak vlekla.
Jedno však musíš mít - tu svoji víru, vytrvat, jít za tím, přeskočit díru.
Jak jednou zvládneš to, světlo tě obstoupí, dá ti pak do žil krev, negace odstoupí.
O jednom svědčí to... nestát a bojovat, z těch lepších zítřků později se radovat.

Publikoval(a): mona.66, 31.1.2012