Anotace: ...

už dávno netáhnou nás
ty bouře plné nadějí
už dávno nejsme
u plamínku vločky

šťastné děti?

svíčky smích v závějích?

v roztávání
zbývá podpis do závěti

a co tedy odkáži svým blízkým?

voskové stěny
po nichž kloužou prsty ochablé
střepy džbánků na poličce
v prachu
v kleci -

ulétej poklade!

ulétej.. pospěš.. ulétej holubice
nečekej na mne
v běloučké dívce

V kaňce vše zatajím
a v černé skříňce
uložím se tiše u vrbice

*

jen nepřibliž se!
stromy rozdal jsem již!

zbývá ztratit od pokoje klíč
sotva utěší tě

kdo?

: Ježíš!?
: Sotva zachrání tvůj sen
: z šumotu
: bez antén
: ležící u osmiček...

Ty! V zrcadle poslyš!
tím nekonečnem
chceš letět z nejvyššího stromu
ke studánce
kam chodila láska tvá pro touhu
když krovky z krve...

: když vteřiny jsou lístky na osice
: můj džbánek najde jednou Amor z křehka
: ač uložen je na dno
: je popraskaný a v oušku zvoní řeka
: Cink cink
: Starostlivé líce
: Ký div!
: Nerozbil se
: už dávno..


Pro mládí často prší květy
a plaché sestřičky
nosí kříže červené
když hledíte oknem skrze mříže

* má červeň!

Promiňte
rozhádal jsem bílé lvice
myslíte

* Slunce?
Na muže dnes mizí černočerné světy?

* Prostě utekl jste z nemocnice!!
* Cožpak to jde?
* Riskovat?!!
* A jako na motýly!

Byl jasný čas
plný krás

ještě bychom stihli
ulehnout večerem

v příjemném vánku
sotva ticho našlo ve svém spánku
hvězdičky v péči zahrad

s úsměvem
s pohledem vzhůru
za šerem

snad až tam
psalo do červánku
mráčky
ostrovní
i dolíčky na tváři
světlé čokolády

A vy mívate černobílý sen?

* plakalo celý den!


Nebojte
dal jsem si čaj
Když zapisujete moji teplotu povzdechem
hledíte kamsi za...

* Šumotem oceánských žen
* tříštil vlny
* v nichž poklekal v růži zmámené


V dáli.. majáky
oranžové lampy
ulice
svěží vítr

* jen ty a trn
* jen ona a ty?

* Jen růže ona!

stopy a v nich otisk soli
stopy a v nich sladké lovy
stopy zájmen
křížem krážem
životem když procitne
rozkvět Jejich jmen


* vidíš!

něco ti leskne na líce

* zatočí se
* klesá
* ševelí

slyšíš...

padá
i lístek
mává

* jde nahý rubínem srdce
* do deště jak do cely

I vlaštovky se vrací domů

* aby tam zemřely
* když utíkáš...
* mluvils i dálnicí?
* sedmikrásky žes tenkrát neviděl
* v noci plakaly..
* a možná usnuly

pod listím společně
s beruškami hledajícími statečné

* Pro trochu svitu Slunce Andělovi?

~

Chceš
aby zůstala slova v chodbách
poslední tramvaje
ozvy
zastávka touha?
Příští
stanice?
Nemocnice?
Osudy džbánků prosících o studánku?
A tak to má být?
Zemřít nebo žít?

Jaro slíbit z rosy
pro trochu duhy
dříve nebo později
i na jipce světa
* vteřiny
* jsou lístky na osice


Již brzy roztřese mne na cestě do daleka?
A já nešeptal
ani neševelil!

Ty modrý vánku
Ty víš co mě čeká..
za ohněm

Ty zříš!

Bože

Věřím
už dávno..

má dušička uletí
a láska ji vezme prosit o člověka

A Ty nevyslyšíš..
ani vodopády
tolik živé klesly
v konci
a přec ohnivé
i směle orosila zem
na mém hrobě
na mém bledém opuštěném těle
s nímž smrt
nechť vhodí do plamene!

Teď Bože znáš
mé prosby o city a chraň!

I nebe dravé mrazící
vyčistí vítr nad místy

Hleď!

V dlani ještě ukrývám
svou studánku a laň
mluvící
s životem osiky
a je
nevezmu pod kámen

Je vezmi žít
do přírody
dej srdce do dívky..
Vzkřis naději a celý kraj
takový to oheň můj
prosí pro ně v jíní
o jiný
vesele zpívající máj!

..ač vím... mrzne a Ty
brzy vyšleš koně

pro vločky
v nichž počnu roztávat
a se vteřinami života
s lístečky na osice
pod sněhem budu tiše...
už dávno..

Publikoval(a): J's .., 31.1.2012