Květina
Květina
Anotace: Býti květinou :)
Brrr, toto zebe,
když prstíky odkrývám kousek země.
„Kdepak mám tu maminku,
která by mě zahřála ve své zlaté náruči?
Tady, tady miláčku,
za obzorem, za tím stromem,
tak tě budu doprovázet každým novým dnem.“
Už se cítím v bezpečí,
když maminka mne uloží,
ke klidnému spánku noci.
A je ze mě mladá slečna,
co v sobě pranic neschovává,
poupě jako ladné boky krásné ženy,
ve vánku se pohupuji.
Oblékám si modré šaty,
češu si své zlaté vlasy,
tančím si tu pro radost,
ponořím se v blaženost,
zas a znova pro štěstí
snad utopím se v jemnosti.
V dáli cosi blížící,
v dupot křik se měnící.
Pošetilost malých dětí
trhajíc mne a zas letí.
Křičí: „ Mami, mami, ta je krásná, líbí se ti?“
Tak se stávám na čas láskou,
pro radost a pro štěstí,
vždyť mě tak hned každý vidí,
pohled v očích prozradí.
Dozrál pozdní letní čas
a mne se chce už velmi spát.
Odkládám si modré šaty,
svážu si své zlaté vlasy,
skoulím se tu do klubíčka
ve zlaté to náruči,
pluji si to do nebíčka,
když maminka mě konejší.
Nikdo pro mě netruchlí,
všichni o tom dávno ví,
že lásku radost i to štěstí,
přináším tak do všech srdcí.
Publikoval(a):
Lucia V., 6.2.2012