Anotace: 2001

Vysvlékl jsem tisk
z novinového papíru
oblékl si slova
vítr klepal špačky
vyhodil jsem staré známé
do proutěného koše
vzlétl do oblak
chvěly se
až se z nich kouřilo
polykal jsem dým
věrně jako pes
jsme lidé
ozývalo se
z lidského rozhlasu
máme srdce
měkké
tvrdé
stačí si vybrat
sáhl jsem si na hruď
slyšel jsem celý svět
v panoramatickém záchvatu
mávl jsem do prázdna
louskl klouby starým známým
to na rozloučenou
poslal mužský polibek
pro ženské vzplanutí
tak trochu imitace
mého ticha
a podzimní ulice zatáčela
do věčností.

Publikoval(a): Martin Kredba, 9.2.2012