Anotace: nechat pozvolna odeznít...nelze...

motal jsem se
po hrudkách hlíny
jako taneční panic
po parketu
když mne zasáhla
koloratura
libozvučná hudba
co plní potřeby
mého vnitřního ucha...

objevuje se
tak blízko
a zřídka
že její polohu
není možné určit
ani podle hvězdných tabletů...

vítr a prach
se ženou
z opačných směrů
proti sobě
dvě oči nestačí...

zakláním se na židli
kymácí se
zkouším se chytnout
strhávám tě sebou
a tys pravila
vide nudis manibus
dívej se nahýma rukama
právě začíná
barevný večer
dlouhých podzimů...

tajemstvím
těla a mysli
drásáš
mou představivost
bizarností
našich juxtapozic...

se ctí
možná právě tím
že jsme si navzájem
nepochopitelní
na mnoho způsobů
pociťujeme sílu přitažlivosti...

Publikoval(a): enigman, 14.2.2012