Anotace: ...

Za závorami bytí se perou zachráněné duše o přežití,
Mít nebo Být? Být nebo Mít? Co vlastně chtějí?
Ve vitrínách se krčí umělecké artefakty a čekají,
čekají na to, až všimnou si jich dějiny
a oči nějaké, oči hluboké,
co nechtějí jen mít, co nechtějí jen brát,
pojďme sdílet, pojďme růst a přijmout hloupé náhody,
za mozkovými branami odbočit správným směrem,
jak krev co je silná
a jak blány potoka proudí odhodlaně,
i když neví, že teče, že putuje jen marností,
že tančí s lidskou věčností,
že není na to sama,
že má živiny a že srdce musí mít lásku,
že žena má mít muže a muž ženu,
ale připustit i případy jiné,
co je vlastně zákon
a jeho smyslová zakončení pravdy...
jenže my jen někteří prosíme, klečíme, toužíme
a doufáme,že ten smysl někdy možná dostihneme.

Publikoval(a): Martin Kredba, 18.2.2012