Anotace: jubilejní 20.basen

Muž ve stínu

Raději zůstanu tam, kde mě nikdo nevidí,
žádné zvuky ani ona neuslyší.

Opravdu si myslíš, že jí vidíš, její pach cítíš,
ve skutečnosti se úplně mýlíš.

Do tmy tvé oči smiřují
a přitom jí vlasy tvé ruce hladí.

Tvé prsty pomalu po trupu sjíždí,
ale ona tvé myšlenky vidí.

Tělo pouštíš, pomalu padáš,
a opět do temnoty se ukryješ.

Stále jen mácháš rukama,
odstrčit se chceš ode dna.

Přes sklo na ní hledíš,
ale o nic o ní nevíš.

V očích její obraz se ti leskne,
v mžiku jako růže zvadne.

Jako ve vězení se cítíš,
stále stejné kroky v cele jen provádíš.

Její kroky se pomalu blíží,
myšlenky jako vír se v tobě víří.

Ona ale jen prochází,
tvé laso jí nikdy nechytí.

Znovu a znovu vstáváš,
stejnak zase ale padáš.

Řeznými ranami tvou bolest neutišíš,
prolití krve tím jen spravíš.

Rychlost vstupu do tebe je neuvěřitelná
lehké stopy v tobě přitom zanechává.

Dveře pomalu otevíráš,
a tak trochu i zavíráš.

Každičká struna, kterou získáváš,
svou skladbu si o ní tvoříš.

Odpovědi na otázky vám jediná ústa zodpoví
a to ty, které se na zjivené tváři muže ze stínu vynoří.

Publikoval(a): Scorpio17, 18.2.2012