Anotace: ... pozitivní vize i v té nejčernější hodině..(2001)

Smetiště prázdných duší

Temná zákoutí propadlých světů
v jiskrách beznaděje věčného bloudění
ukrytá osamocení zčernalých květů
vrůstajících do přeludů nočního blouznění.

Přespávám v soužení dny a týdny
pláčem v němotách slzy mě opuští
beze stop nářku zplavý mé špíny,
co vídal jsem po cestách vodou i pouští.

V sutinách kůže povrchů rozvalených
kameny dusí přívody k nádechům
krvavým dýmem trhlin zavalených
pokouším proniknou nahoru k povrchům.

Jsou zde stovky a tisíce vysleplých
očí, co mlčí zkrze žal svého hříchu
jen hledí a hledí do tváří vybledlých
zármutkem zhlceni ve smutném smíchu.

Skráně mých těl jsou v sycení
nářků všech zklamaných iluzí
momentů v životech věčného slíbení
v doteku představy své, co nemizí.

Vředy jak morové rány pukají
plní bolem oblaka mého pohledu
hledám spásu v kdekoli, co utají
mé činy, jenž jsou stále v dohledu.

Přemýšlím, zda těm místům náležím
smetišti prázdných duší, co procházím
hledám sebe sám, jestli tu neležím
obracím postavy a bez úspěchu odcházím.


"Prošel jsem, hledal jsem, nenašel jsem"

MartyH. 2001
www.myspace.com/m_artyh

Publikoval(a): MartyH., 20.2.2012