Anotace: ...

Tančíme dál skrze krev,
tančíme dál svou krajinou
mazlíme se s minutami,
které zbyly od včera,
aby pustily nás dál v našem bloudění,
aby otevřely dveře našim touhám.

Jsme jak voda co putuje za obzor,
tříští se o těla skal
a omyje nás v základech
Když zvěrokruh duše zastaví se s ní –
v temnotě způsobů,
jak zabít lásku,
jak potřísnit trávu,
ve své podstatě,
ve své hloubce kam pouštíme se bezhlavě,
tak rádi, tak sami, každý den.

Publikoval(a): Martin Kredba, 20.2.2012