Anotace: Každý by s ní naložil stejně,když by za ním přišla...

Přišla uprostřed noci.
Nezvonila, přišla nezvaná a byla plná hříchu.

Protáhla se mezi dveřmi
a nestydatě si udělala místo v posteli vedle něj.

Pohrával si s ní až do rána, jako s každou před ní.
Tahle byla jiná.

Tak ohavná, protivná, hříšná.
Nemyslel v tu chvíli na Desatero.

Mohla odejít jako každá jiná předtím,
a co jich už měl.

Ani výčitka na ni neplatila.
Nabídl jí ať sama odejde.

Aby zmizela, to ale odmítla.
Smála se, že je jí s ním moc dobře.

Jak se čas k ránu vlekl, tím víc ji nenáviděl.
Pomalu ji dusil.

Beze slova lítosti, až do rozbřesku.
Co jiného s takovou?

Přišla si uprostřed noci,
bez obav jako každá jiná před ní.

Zbavil se jí a myslel, že navždy.
V sobě má teď ale za to strach.

Jako u Posledního soudu,
uslyší za svým činem Jeho hlas.

Kdo ti dal takové právo?
Na koho si to chceš hrát?

-Ty se ptáš? Ty!
-Já? A kdy?

Nehraji si na tebe.
Jsi přece v každém z nás!

Zvláštní pocit.
Být Bůh, otec i kat.

Nechat či nenechat žít,
mít právo rozhodovat.

O svých
hříšných myšlenkách.

Publikoval(a): Tonyend, 24.2.2012