Anotace: jsou překrásní...

Poslíčci jara zmateni ve větru,
na křídlech svých kousek duhy,
každého tvorečka barvami poblouzní,
jako by házeli z oblohy stuhy.

Nespěchají, jen tak se unáší,
merčí pod sebou lákavý květ,
voňavý, chutný zve krasavce k hostině,
usedne první, druhý, hned jich je slet.

Vženou život ranní louce,
diktují notu přítomným slavíkům,
ta píseň splyne s jejich krásou,
ta dává povel medovým cvalíkům.

Pokora a láska v jádru se vzbouzí,
když sleduji to boží dopuštění,
s nadějí čekám lepší zítřky,
doufám a prosím o odpuštění.

Publikoval(a): Jarous95, 25.2.2012