Horizonty
Horizonty
Když dlaně pozvedneš a pohladíš své možnosti
pak nebe se rozsvítí a květy jsou vláčné,
jako před pár lety letmý úsměv na filmové pihovaté tváři,
ve které se skrýval život v celé své nahotě.
A tys to věděl, tu nahotu cítil a po ní prahnul,
i když ty oči hluboké, oči studánky zaběhly se do trávy,
ta voněla a nesl jsi ji na ramenou
a planety se pásly jak srnky v galaxiích.
Publikoval(a):
Martin Kredba, 29.2.2012