Odchází...
Odchází...
Duší nepřítomni – vždy se navrací
snad bude tam věčně zapadat slunce…
rozbité a ledabyle slepené –
laciná náhražka letních romancí.
Pečlivé vyrovnané věky klikatých rýh,
hřeby pomalu zatlouká,
v zákrytu všedních dní…
osvěžení hledá v obrazcích pih –
Od cizince ze všech měst
věčně nového odvrací svou tvář;
nezralostí promítá otisky rtů.
Kam se poděla „rytířská“ čest?
Prodá kus srdce – jen tak svádí:
„Kdo nabídne nejvyšší cenu?“¨
V otrhaných šatech řve
neopatrností rozbouřeného mládí.
Zlákalo je poblouznění,
zbytečná lítost vypila slzy –
bezedná sklenice jim připomene
hořkost na jazyku zapomnění.
Publikoval(a):
Lugilla, 29.2.2012