Anotace: s věnovanim pro prokleteho parka a omluvou, že tu tak často nebyvam :(

Utíkám,
před tvými slovy..
A v kyanidovém opojení,
mé srdce..snad najde klid...

V kávové sedlině,
stavím si...
Své,
vzdušné zámky...

Jako včelka Mája,
v transexuálním snu....
Probouzím se,
okradená o vlastní hrdost....

Snídám tiché výčitky,
co zbyly mi z večeře...
Chutnají hořce,
i po přidaném cukru....

Usínám,
na loknách tmavé noci...
Obklopená,
svým niterním smutkem....

A ty,
křičíš mi u dveří...
V krvi dvě promile,
způsobené naší mrtvou láskou...

Publikoval(a): whiolet, 29.2.2012