Anotace: Kvůli penězům a obdivu se často zapomíná že život je dar a zem je nám pouze zapůjčena a jednou to budeme muset splatit. Avšak osud se nedá obelhat.

Slunce stoupá po obloze
v tuze krásné záři,
aby všem bylo blaze
posílá ji do smutných tváří.

Stromy se k nebi natahují
a jsou stále vyšší,
jejich listy opět bují,
než je podzim zsušší.

Tráva se zde zelená
a je pořád měkčí,
klekni si tu na kolena,
vždyť i jiní tu klečí.

Napni své ruce k bohu
jak ovocný sad v dáli,
na zemi je spousta druhů,
jen lidé ji kalí.

Publikoval(a): Lukáš Běhůnek, 11.3.2012