Stará bříza...
Stará bříza...
O kmen staré břízy se opírám,
zakloněná hlava se dívá do koruny,
je blesky zjizvená,
jako mé srdce i zápěstí topící se v krvi.
Měsíc osvítil mou tvář,
listy hladí mě po ruce,
jak zbavit se bolesti - zášť,
kterou má duše nesnese.
Větve stromu klaní se mi,
vánek lístky pohybuje,
oni do ucha mi šeptají,
smiř se s bolestí v této době.
Publikoval(a):
Huhlinka, 15.3.2012