Lusk Vanilky
Lusk Vanilky
Jako enkláva zamžené hlubiny
z tryskajících žalářů odpuštění,
vzduchem voní pečené kaštany,
my dělíme se s kněžkou noci o trůn
a v odezvu se nám vrací dotek strun...
Odraní v rozvalinách klenotů
tančíme plápolavý menuet;
v úbělu mileneckých zad
sype vanilku do vlasů
a cudně uzamyká sešeřený kabinet...
Okenice úsvitu ve své nahotě
nadýchané chmýří rtů v příšeří
v chomáčky afektu se spojí
tvůj dotek a krev tvých úst;
chci tě přijímat pod obojí...
Zahaleni jen do ozvěny kánoe
z nebe se snáší polibky jako rosa,
do očí ti vepíšu svůj Magnum Opus;
sílu jeho slov po vodě posíláme
v nezměrnost, která spaluje...
Publikoval(a):
Lugilla, 15.3.2012