Anotace: Toto je jedno ze starších dílek (1998). Ani nevím, co bych k tomu písnul. Snad jen, že díky Všem kteří četli něco z mých prací a že tato není tak morbidní, jak moje poslední věc, co jsem přidal den zpátky. (1998)

Ztrácím se daleko…

Ztrácím se, jak naděje
odsouzenců před popravčí četou
ztrácím se, jak tulák,
když se mu nohy znaveny pletou
ztrácím se, jak dým v mlze
plynoucí k oblakům
ztrácím se s pohledem očí
upřených do mraků.

Přiznávám porážku, když ležím
naznak uprostřed údolí
cítím bolest, před ní ted´ běžím
do země nikoho, kde už nic nebolí
čekám, snažím se čekat, hledím,
hledím před sebe, hledím do dálky
zrak se mi rozostřil, na židli sedím
obraz se rozsypal, jak malé korálky.

Ztrácím se, jak hlas do dáli,
co zněl ozvěnou v prostoru
ztrácím se, jak Ti, co tam stáli
ve stínu času, dolu i nahoru
ztrácím se s tichostí ve spánku,
když zapomění stává se lékem
ztrácím se lehkostí ve vánku
s večerní vůní a pozdním létem.

Ztrácím se a nevím kam,
když sním a bdím, tak toho lituji
ztrácím se v kapkách rosy na listech
hluboko k zemi a vím jak moc Tě miluji.

MartyH. 1998
www.myspace.com/m_artyh

Publikoval(a): MartyH., 17.3.2012