Anotace: ...a čekání na bílou

Krásná a bílá,
růže voňavá,
teď zlehka uvadá,
tak jak smutek zpívá.

Okvětní plátky,
teď padají jak kus látky,
němé jak loutky,
odehnány na toulky.

Za tu dobu letu,
halí se v temnu,
jak v zrcadle opaků.
Bělost oděna v černu.

Černý květ teď poskládej,
já - ta růže - ta beznaděj,
tu bělost den po dni mi navracej,
a trpělivost se mnou neztrácej.

Má duše v černé růži,
Trny její pod mou kůží.
Ten čas, ten stále běží,
a ta čerň mě stále tíží.

Den co den prosím nebe,
ať v té černi neztrácím sebe,
ať svět vidím zase bíle,
ať pošle mi tebe.

Publikoval(a): Globodecristal, 24.3.2012