Anotace: O společenském příteli jménem alkohol

Rozveselí, potěší
na jak dlouho utěší?
Poplácá po zádech, dodá odvahu,
klidně skočím ze svahu.

Sednu si, pozvednu, polknu.
Polykám , polykám, dokud se nezalknu.
Povídám, povídám moc,
do chvíle, kdy udržím moč.

Noc je mladá,
veselí sálá
a noc jakoby plála.
Sklenice dopitá,
má hlava opitá,
vyspat se dosyta
jediné řešení
na lihové bušení.

Bum bum hlava duní jako zvon.
Zábava skvělá,
jen můj obličej bělá.
za tu chvíli zapomnění,
kdy myslíš, že vše se změní
Po probuzení opět ten zmar a šeď
jako stará zaprášená zeď.

Publikoval(a): misuge, 28.3.2012