Anotace: Kde s pravdou máme schůzku?

Jak krasné je cítit
a životem bdít
jak možné je vědět
a prázdný být.

Když člověkem projde proud,
který mu do všech konců zapadne,
světlo se světem proletí
a do mdlob upadne.

Dlouhý pád nebeský tam někde v hlubinách
volá na nás všechny a cití se být sám,
jednou nás k sobě svými prsty zavede
a zrak na žerdi nám bude vlát.

Zatím však hluboko uvnitř
jeví se záře,
která nám vykousala do břicha
klenuté refektáře,
kde k obědu podává se svatost
a slepota jako dezert,
kde všechno chutná lahodně,
ale nakonec slepou tmu rozrthnou
pravdivé pochodně.

Publikoval(a): lifestalker, 30.3.2012