Anotace: Jak zakázat člověku, aby vás miloval... a neranit ho tak, aby to přátelství přežilo?

Slzami v očích srdce mé křičí,
že velkou bolest má, která ho ničí.
Utíkám daleko, chce se mi křičet,
a vítr všude kol začíná fičet.
Utíkám, ztrácím dech, znovu se zvedám,
asi s tou bolesti nic nenadělám.

Vzpomínky nejprve byly jak vánek,
nyní jak uragán ničí mi spánek.
Slyším, jak bouchají na okno moje,
již nemohu uniknout, bez krutého boje.
Nemohu zvítězit, z toho mám strach,
možná ať raději vzpomínky změní se v prach.

Musíš odpustit, snad snadno jsem se vzdala?
Nevím, zda litovat, že opět jsem ti psala.
Snad brzy pochopíš, že tvé srdce pouze,
Po vdané paní podlehlo touze.
Zpět naše přátelství to jsem si přála,
nyní však pocit mám, že zavřela se brána.

Publikoval(a): Mells, 30.3.2012