O lásce
O lásce
Neseděla, nestála,
na mne doma čekala,
a jelikož je vyzrálá,
moje chvíle nastala.
Nespěchal jsem, zpomalil,
pěkně jsem jí rozbalil,
z lehka se k ní přiklonil,
málem slzu uronil.
Jak je hezká, tůze voní,
zahořel jsem láskou po ni.
Buď jak buď, bůh mě suď,
já mám na ni strašnou chuť.
Své smysly chci ukájet,
jí snad láskou rozkrájet,
napíchnout jí zlehounka,
jak je jemná hebounká.
Pak jsem něžně ochutnal,
bych si na ní pochutnal.
No jak ta mi záchutnala,
žádná se jí nerovnala.
Tak nevoní žáden květ,
ja jí s láskou vážně sněd.
Vůně jsem se nadýchal
a jen smutně zavzdychal.
Medvěde bruč,čmeláku bzuč,
ona je, ona je, ona je fuč.
Nebudu to přehánět,
prozradím vše raděj hned.
Napsal jsem rým o lásce
jen k uzené klobásce.
Publikoval(a):
wild_wyvern, 1.4.2012