Anotace: Gladiátoři v starobylém Římě měli těžký život.

Volnost, volně žít.
Se svou milovanou být.
Žít si jako v pohádce,
Nemít žádného vládce.

Přál jsem si, ať krásné dny neskončí,
Ať děti mé, beze strachu po louce skotačí.
Vše však konec svůj má,
Přišla bouře hrozivá.

Tasit meč, bránit se,
Římským psům, nevzdát se.
Byla jich početní převaha,
Ženu, děti i mě bouře přemohla.

Probudil jsem se bez ženy na trhu,
Vyvolávač mě dává za vyvolávací cenu.
Pak mě vojáci táhnou do jedné z budov,
Jejich pán říká – tenhle bude brzy hotov.

Tam utrpení jen zažívám,
Bez dětí a bez ženy sám,
Jen kolem sebe pár chlapů mám,
“Otroci!“ říkají nám.

Gladiátoři nám hází klacky pod nohy
Říkají, že jsou víc než my.
Však jednoho pochmurného dne,
Zkoušky jsme udělali, gladiátoři jsme.

Týden, co týden mine,
Cítím, láska ve mě zhyne.
Boje v aréně jsou vyčerpávající
Kolem sedí diváci skandující.

Nakonec jsem se vžil do života gladiátora
a stal se ze mě mistr mého domina.
Avšak jednoho dne v aréně,
Meč mého soupeře proklel mě.

Publikoval(a): mtek, 3.4.2012