Anotace: na třicátém kilometru

Jel jsem autem proti větru
stovku měl na tachometru
na třicátém kilometru
stála kočka v hezkým svetru.

Kráska slušných parametrů.

Vážně pěkná sexi byla,
trochu se mi zalíbila,
elegantně odhodila,
cigárko co dokouřila.

Zastávím a bez všech gest
mohl bych jí kousek svést.

Zastavil jsem že ji svezu.
Ptám se kám ? Má anamnézu ?

Byla ňáká nezdvořilá
o penězích blábolila,
postavou se pochlubila,
pak o Eurech hovořila.

Nevím oč se snažila,
nejspíš něco popila,
prachy ze mně mámila,
nač pak asi spořila.

Chvíly ještě řečnila
furt o prachách žvanila
i ty moje loudila,
snad na důchod šetřila.

Náhle se ta žená milá
na mne asi rozlobila,
do střechy mi udeřila
div mi dveřmi nepraštila.

Nadávku mi uštědřila :
No co ty seš za debila.

Pak se ještě navrátila,
tahle žena ušlechtilá
nejspíš, by se omluvila,
tím mne teda potěšila.

Však řekla :

Nejsi přeci ještě děd,
nezboří se proto svět,
mohli by jsme třeba hned,
spolu trochu dovádět.


No nemluvila tak květnatě,
spíš trochu hrubě, šťavnatě,
snad prahnula jen po zlatě,
říkala zlato, chci já Tě,
skočíme na to v komnatě,
prej na nějakém privátě.
Celé to bylo v podstatě,
by dobrala se k mojí výplatě.

Mám takovou hypotézu,
že chtěla svést do hampéjzu.

Zařadil jsem jedničku,
já mám svoji kočičku,
sex za prachy ďáblíčku,
nemám ve svém slovníčku.

Nechtěl jsem se státi zlým
a zůstal jsem možná ctným,
Co by řek mi na to syn,
tak jsem raděj šláp na plyn.



Stála tam zas jako víla,
když jsem večer jel zas zpět
silnice to totiž byla
É padesát pět.



Na svou pověst musím lpět
co bylo dál nevědět.
pomohla by hypnoza,
jó ta moje skleróza.

Publikoval(a): wild_wyvern, 6.4.2012