Anotace: I nepříjemný stav, jako hypoglykémie, mě může inspirovat k sepsání..řekněme pár řádků..

Dělí mě jen metr,
od dveří země tajů.
Jak tygr horský tápám,
v obležení jinotajů.

Místy slyším pláč,
někde zase křik,
nevím, co jsem zač,
avšak bolest je jen mžik.

Tuhnou mi ruce
a třese se mi tělo.
Cukr klesá prudce,
a srdce se mi chvělo.

Cítím silné mravenčení,
od hlavy až k patě.
Nevím kde jsem,
na řemeni?
Svírám ruce spjatě.

Pohled můj je rozmazaný,
nevidím si na nohy.
Brýle už nepomáhají,
vrátit můj zrak do clohy.

Nevím si rady,
snad neumřu

tady
hlady

cukr pomůže,
když mi bude nejhůře?

Publikoval(a): Ztracená vážka, 6.4.2012