Anotace: Vzpomínka na tatínka.

Ven si vyšel starý sedlák,
na malinkou chviličku.
Obličej má samé vrásky, vlasy bílé,
ruka ta je samý mozol
a v ní drží hůlčičku.

Hůlčička je sukovice,
dobře se mu drží v ruce,
tu, když jednou při procházce,
uřízl si ve svém lese.

Kousek ušel, nohy bolí,
usmívá se maličko,
snad on dojde do svých polí,
zahřívá ho sluníčko.

Když tam došel, sedl na mez,
na malinkou chviličku,
jeho tělo, jak věchýtek,
oddává se sluníčku.

Tiše sedí, zavzpomínal,
že měl sílu, mladý býval.
Zavzpomíná jak zde chodil,
za koníčkem ploužek vodil,
obraceje země skývu,
zavzpomíná na tu dřinu.

Práce s půdou, radost byla,
hodně se mu zalíbila,
při práci si povídal,
co by za to dnes on dal.

Vzpomíná si dál a dál,
co by na to pole dal.
Támhle by dal kousek žita,
vedle zase pšeničku
a zas kousek vedle brambor,
dal by ještě vojtěšku.

Až to sklidí a vymlátí,
nechá umlít mouku zas,
přiveze jí potom domů,
„ co z ní mámo uděláš“?

„Upeču ti dobrý chleba,
který rád ty táto máš,
ještě zbude na knedlíky,
to si zase pochutnáš“.

Vrací se náš sedlák domů,
usmívá se maličko,
zavzpomínal, pookřál se,
zahřálo ho sluníčko.

Publikoval(a): děda včela, 10.4.2012