Anotace: Vize, pocity a slova

Slova Moci

Tichá tmavá noc halí tento čas a já stojím zde jak učitel váš zas.
Zmatený sám v sobě těžko človek hledá mocná slova básní, tak nezřetelná.
Jsou slova která příběh sdělí,jsou slova která tvar ti dají ale jen tyto něco užitečného vypovědi.
Poselství básní jdou vždy přímo,rozum je nezastaví,tyhle řádky nejdou hlavou,do srdce se odráží.
Proto zvou se slovy moci,nepochopit nelze,tyto verše už jsou ve vás,předčítám je pouze.

V časech těchto bláznivých,vypravěčem budu,přednesu vám o nevinných a posledním soudu.

Jak zachytit tu chvíli,tichý měsíc,jemný svit,co vám teď chci vlastně říct ?
Je tam dívka jemné tváře,strach odráží bíly svit,společnost jí dělá nůž a muž co chce tělo prolomit.

Ticho před bouří a pocit zlý,listy se obrací v povětří.
Slabá jisrka v srdci zažehla se náhle,životem si prošel slabý ale víš co je správné.
Vše teď v sázce,ona vším,za tebou otáčí se s výrazem prosebným.

Teď strach tvým pánem jest poslechneš ho nebo půjdeš vpřed ?
V sázce bytost lidská a ty už víš že život její za ten svůj brzo vyměníš.
Teď přišel čas težké volby,strůjcem si své vlastní zhouby,za život cizí a duši svou kráčíš na bitvu prohranou.

Odvaha se zjevila,přišla právě teď, kdy temnota a nenávist zahalily svět.
Jako symbol,jako znak,otiskni jí do svých zad,do svých rukou i na hruď,svým zachráncem teď buď.
Jako pečeť na srdce,uzavři tu sílu,skrz oheň vodu poneseš si teď jen svou víru.

Střet a úder,rychlý chvat,nezbývá než ránu rukou zakrývat.
Křik a bolest ,dívka klesá a muž s nožem v úděsu se leká.
Oba padlí vedle sebe,díváš se jí do očí,raněná je sice vážně,smrt jí však neověnčí.

Jako lev za život cizí si se rval,abys pak osamocen tiše umíral.
Na chladném kameni blízko konci svému z propasti té bezedné vylétl si vzhůru,viděl si tam všechno jasně,učiněnou hrůzu.
Ty všechny špatné chíle kdy obvinil si světa půl,netušil si ještě tehdy, že dnes přijde konec tvůj.

Mysl padá,usíná a tvář té dámy se tajemně usmívá.
Jiskry ohně věčného doutnají tak tiše a lidské duše stýrané strácejí se.
Lehký závan bezvětří odvádí tě na zcestí kde skutky tvé a život tvůj zhodnocení dojde,
ohněm vodou zkalený nový člověk vzejde.

Život svůj a duši svou za tu mladou dívku,na náhrobku tvém růže,na znamení díků.

Publikoval(a): Gwadahir, 13.4.2012