Anotace: má první inspirace

Od Srdce

Mezi houfy lidí ztracený,byl sem jako zničený.
Lidi,celé rodiny,všichni stejné šediny,všichni zřejmě bez viny,život svůj si prožili.
A já v tom zmatku, já v tom děsu stál sám vprostred toho běsu.

Kde je význam ,kde je krása ? Byla to jen lidí masa.
Byli stejní,byli šedí,jako kdyby krásu světa neviděli.

Avšak viděl jsem jí já ?

Viděl jsem jen prázdné plátno,bílý prostor,žádné tóny,mrtvý obraz bez poskvrny.

Pak přišla dívka,přišla náhle a srdce mé zavylo táhle.
Jeden pohled,jeden čas,viděl sem jen čistý jas.

Odkud přišla a kde byla ? Tu hvězdu zloba z nebe sestřelila.

Lidé hloupí hledají,srdce své však nedají a tak chodí okolo té padlé hvězdy a životem svým mrhají.
Já však vidím vnitřní sílu,vidím lva,vidím vílu.

Jak tehdy za starých dob,já opět vidím tebe,ty však vidíš jen vzduch.

Pohled těch tvých oči krásných projel mnou jak nůž,zahlédl sem starou známou,zahlédl sem lásku zrádnou a jak slabý odlesk krásy světa přišla mi pak všechna světla.

Plátno plné citů barvy,náhle maluji jak šílený,můj život teď dostal smysl,kreslím obraz nádherný.
Tu jednu padlou hvězdu,životem unešenou,odtrhnu si kousek sobě,zakreslím jí nádhernou.

Nejdřív pohled,radostný,odvážný avšak ctnostný.
A pak oči úžasné, hnědé a hluboké,schopny proniknout až do duše.
Tvůj úsměv jako jarní rána kdy rosa skrápí lesní mech a vzduchem se nese tichý vzdech.
Pak zanesu tvou tvář,krásnou jako svatozář,milou jako něžná slova a odvážnou jak srdce lva.
Zachytím sem i tvůj hlas,tak vlídný že přemohl všěchnu strast,tak klidný že vody čeřet přestaly a stromy šumět ustaly.

Štětec jemný lítá plátnem,obraz skoro dokončen,obávám se však že nebudu spokojen.
Pohled můj teď dílo zkoumá,je to krása ale marná.
Obraz uz je hotový,presto nedokonalý.

Barvy celých světů snových použil sem do kresby,zachytil sem všechno možné,ne však tvoje pocity.
Chybí něžnost,chybí síla,chybí tvoje vnitřní zář, žádný letmý úsměv,žádný pohled ohnivý,byla to jen moje víra, že zakreslím tě bez chyby.

Ty rozehnala si ta temná mračna,rozjasnila si můj den,ukázala co je láska,vyvedla mě z pekla ven.
Na křídlech pegasů,po větru i vodě,posílám zprávu: miluju tě.

I když cesty naše jinde leží,na tebe zapomenu stěží.
Ty si byla první láska,první strast,moje milá večernice,moje druhá vlast.
Tím to loučím se s tebou a neboj,své vzpomínky vezmu s sebou až do toho dne kdy my dva se opět setkáme.

Publikoval(a): Gwadahir, 15.4.2012