Anotace: ...

Byla jsi mou holí a já chtěl být Tvou.
Ty jsi se zlomila a já padám temnotou.
Zbývá jen spoutat perutě myšlenek,
řemením slov, jenž krátí jejich dech.

Věřil jsem v cestu za svým lepším já.
Mělas být mou holí, tou která podpírá.
Kdo mi dal právo po Tobě to chtít.
Sobecká touha, zaslepenost, cit...

Rty žízní rozpraskané šeptají prosby marné.
Čekají kalich odpuštění, čekají to, co dávno není...
Padnul jsem níž než všichni andělé,
na cestě cáry smutku zdobené.

Kde najdu sílu na svých nohou stát,
a kde je ji jednou Ty budeš brát?
Až přijde čas, kdy z blízka spatřím dláždění,
až tělem proběhne smrtelné zachvění.

Zbytečně budeš křičet,, Bože.... zle je..."
Všichni se jednou sejdem pod hvězdou beznaděje!

Publikoval(a): R.Samildanach, 21.4.2012