Anotace: Jedna z mojich prvních básní :-) Snad se vám bude aspoň trochuá líbit. Myslím že si v ní každý najde to své... Příjemné čtení.

Štěstí jednou přijde,
Řekl klaun
a barvou co smýt nejde,
Si úsměv přes slzy maloval…


Manéž svou by vyprodal,
Však kdo smutek by vidět chtěl,
Když smutný klaun stál opodál,
A slzy ve svých očích měl.


Když propil i své svědomí,
A zůstal na vše sám,
Čekal, až osud prolomí,
Led co pomalu, však jistě tál.


Tak skončil ten klaun pod mostem,
A chlastu podléhal,
Odprostil se starostem,
A z posledních sil zasténal.


Muži co kouzlil úsměvy,
Na tvářích smutných dětí,
Naposled zvony zazněly
A jeho duše vzhůru letí…

Publikoval(a): Radek_K, 3.5.2012