Anotace: vzpomínky, tak nádherné a také bolestivé...

vzpomínky otvírají mé srdce,
já na ně zhlížím dolů,
dolů do prachu cest a minulosti.
Krásné je vzpomenout na něco co už není,
ale není možné v tom žít.
Přes tu krásu co vzrušuje a bolí,
je třeba nadechnout se a dál jít.

Vzpomínky, tak krásná věc to je,
však člověk je z nich plný naděje.
Naděje že vše se vrátí a znova bude žít,
tak to ale nefunguje, člověk musí vzpomínky nechat být.

Přehlednout ten spálený most, ten už tu prostě není,
jít životem dál do míst která jej k lepšímu změní.

Nad svou hlavu pověsit lapače snů,
nechat vzpomínky jít a kráčet vstříc do nových dnů.
Snít se má jen v noci, kdy člověk se probudí a žije dál.
Nedá se žít ve snech, tím by člověk život projebal.
Tak vzpomínky, prosím nechte mě být,
já chci svobodný dál životem jít.

Publikoval(a): vincent christian böll, 3.5.2012