Anotace: ...

Ve své fantazii,
snad už po tisící
brouzdala jsem travou
pod oblohou spící.

Pod chodidly ostrá stébla
a ticho lačně nevinné
provázelo mě všemi kouty
v téhle sladké vteřině.
---
Bolest spálila trávu,
nebe zastínil blesk,
opustit všechno hezké
poručil smutek a stesk.
---
Ve své fantazii
snad už po tisící
brouzdala jsem travou
pod oblohou spící.

Ve své měkké posteli,
jak noční písní uspaná;
vítr svými drzými prsty
vlasy mi splétá do lana...

Přijdeš?

Publikoval(a): Lugilla, 8.5.2012