Anotace: "Je nepříjemné, že něco, co si člověk přeje mít, nemůže dostat. Je to láska jiné osoby, která jej nemiluje.."

Z doslechu vydala se k tomu stromu,
prý že pod ním plní se každičké přání,
cestou nadějí protkanou šla a nevěřila tomu,
zvědavost vedla ji jak náměsíčnost ve spaní.

Když došla tam, schoulila se ke kořenům,
a slova řinula se z úst ke větvím,
padala rychlostí patřící jen vodopádům,
a to co cítila já teď přesně vím.

Tu spleť pocitů jak koruna stromu sama,
tu hořkou chuť zoufalství - kdyby jen na jazyku.
Ten pocit, kdy se slzami mluví do prázdna,
když z někoho snaží se zbavit návyku.

Pak zvedla se a otřela si dlaní slzy,
a cestou zármutkem klikatou se vydala.
I když stmívalo se ten den brzy,
živý obraz tebe celou cestu viděla.

Publikoval(a): Globodecristal, 9.5.2012